Pískomil Bledý
Gerbillus perpallidus
|
Řád
|
hlodavci (Rodentia)
|
|
Čeleď
|
Myšovití (Muridiae)
|
|
Rod
|
Gerbillus
|
|
Druh
|
Perpallidus Setzer, 1958
|
|
Velikost
|
19 – 24 cm (včetně ocasu)
|
|
Váha
|
40 – 50 gramů
|
|
Délka života
|
až 6 let
|
|
Pohlavní dospělost
|
3. – 4. měsíc života
|
|
Délka březosti
|
20 – 25 dní
|
|
Počet mláďat
|
1 – 6 (většinou 3 – 4)
|
|
Doporučený odstav
|
5. – 6. týden
|
Pískomil bledý stále ještě není v chovech příliš rozšířený. Byla chvíle, kdy jich všude bylo plno, ale ta pominula a už nejsou téměř k vidění. Lidé si ho ale chválí pro jeho zvědavost pískomilům vlastní a jeho roztomilý vzhled. Podmínky chovu by se daly téměř ztotožnit s chovem pískomila mongolského, který už je běžně k dostání v každém zverimexu i když né všemi tak známý jako např. křeček. Pískomil bledý není tak úplně klidný jako pískomil mongolský, ale jeho zvědavá a drzá povaha ho činí celkem snadno ochočitelným a roztomilým tvorečkem. Pískomil bledý je menší a štíhlejší než mongoláci, jeho tělo bez ocasu měří asi 10 cm. Jeho srst je pískově žlutá a pod ní prosvítá tmavší šedá podsada. Spodní strana těla je bílá. Nápadné jsou veliké zadní tlapky, které těmto zvířátkům umožňují rychlý pohyb. Pískomil bledý je velice dobrý skokan. Bez problémů vyskočí 30 cm do výšky a až 50 cm do dálky. Velké černé oči prozrazují, že je to noční tvor.
Pískomil bledý pochází z pouští Egypta. Ve své domovině si staví v písku rozsáhlé systémy nor, které mohou být hluboké až jeden metr. V nich prospí celý den a probouzí se až za soumraku, kdy se okolní teplota stává snesitelnější. Že se jedná o nočního živočicha, to prozrazují také velké černé oči. Večer se vydává za potravou. Při tom využívá vedle dobrého čichu také vynikající sluch. Zvlášť dobře slyší hlavně hlubokofrekvenční tóny, což mu pomáhá vyhnout se nepřátelům.
Pro chov pískomilů bledých se hodí akvárium větších rozměrů, které musí být dobře zakryté, aby se zabránilo útěkům. Já používám terárium, které jsem vyrobila tak, aby bylo dobře větrané a nemohla se v něm usazovat vlhkost. Jako podestýlku používám hobliny i když vhodnější by byl písek. Ale písek jim dávám ve větší a hlubší misce do terária – aby se jim nezmastila strst, což způsobuje různé kožní problémy. Celé terárium by se mělo kompletně vyměnit a vyčistit asi jednou za 1 měsíc podle jeho velikosti.
Do terária dávám pískomilům různé kořeny, větve, kameny a samozřejmě nějaký úkryt. Dobře se mi osvědčila dřevěná budka pro ptáky, která není drahá, takže ji lze vyměnit, když ji pískomilové rozhlodají. Pískomil bledý sice nehlodá tolik jako pískomil mongolský, ale své zoubky si také potřebuje brousit. Stejně jako jeho mongolský příbuzný si rád domeček vystýlá, proto mu poskytněte dostatek materiálu na stavbu hnízda (karton, ubrousky, ruličky od toaletního papíru, seno).
Pískomily bledé krmím stejnou potravou jako pískomily mongolské. Používám nejrůznější směsi zrní pro hlodavce, ale neměly by obsahovat žádná tučná semena jako jsou např. slunečnice nebo řepka. Pískomil bledý pochází z oblastí, kde není výběr krmení zrovna bohatý, a proto dokáže potravu velice dobře využít. Příliš bohatá strava může vést až k poškození některých orgánů (např. jater). Občas podávám zeleninu a ovoce (ovoce ale jen v malých dávkách kvůli množství obsaženého cukru).
Někteří chovatelé tvrdí, že pískomilové nepotřebují vodu, pokud mají dost šťavnatého krmiva, ale já jim vodu v misce podávám a všem to doporučuji – voda jim rozhodně neuškodí, tak proč jim ji nedopřát. Pískomilové bledí mají poměrně velkou potřebu živočišných bílkovin. Asi 3–4 krát týdně jim proto dávám moučné červy, cvrčky, sarančata. Kdo nemá rád živý hmyz, může zkusit kousek vařeného (nesoleného) masa, trochu tvarohu, kousek vařeného vejce, sušenky pro psy a kočky nebo sušené kraby Gammarus.
Je také NUTNÉ chovat pískomilů víc – alespoň dva, protože je to společenský tvor a pokud se z něj pokusíte udělat samotáře, bude velice trpět. Jestli už máte jednoho dospělého jedince a chcete mu dát kamaráda, nevzdávejte to hned s prvními boji. Mám zkušenost, že pískomilové se několik dní perou – ovšem nesmí téct krev – a pak už spokojeně spí v klubíčku. Nechcete-li pískomily množit, pořiďte si skupinku stejného pohlaví.
Občas dochází, i mezi zvířaty, která se dobře znají, k potyčkám. Vyskakují přitom do výšky a boxují se předníma nohama. Přitom vydávají hlasité skřípavé zvuky, asi jako když vržou nenamazané dveře. Nemusíte se ale bát, zdá se, že tyto bitky spíše slouží k utužení vztahu, protože při nich nikdy nedochází ke zranění a během pár minut skončí stejně rychle jako vypukly.
Zpracováno podle textu paní G. Richterové
